Před mnoha lety krmili včelaři svá včelstva tak, že na kamnech rozvařili cukr s vodou, po schladnutí  roztok odnášeli v kbelících na včelín, pak jej sběračkou přelévali do konvičky. Tou se roztok naléval do plechových rámkových  krmítek. Pak vyšel v časopisu Včelařství článek jednoho včelaře. Popisoval, jak nasype 3 kg krystalového cukru do okurkáče, zalije to vodou a uzavře víčkem od zavináčů. To víčko má samozřejmě vyvrtané dírky. Dodnes tak krmí drtivá většina včelařů.

Co je na tomto nápadu pozoruhodné?

1 - Jsou použity předměty snadno dostupné.

2 - Práce je pro včelaře mnohem snadnější.

A teď je přichází všetečná otázka. Při tom včelařském jednatelství, účtaření, nákazovém referentství - tedy včelařském ouřadování - nešla by ta naše práce zjednodušit, zkrátit, zpříjemnit?

Nuže  - pomáhejme si v tom.